Kruhovité sídelní uspořádání obce nebo název od slova krouhat? Anebo šlo o drobného mana jménem Kroh nebo Kroo?

Prastará ves vznikla kolonizací a zkulturňováním místní oblasti plné skal a roklí, pravděpodobně u příležitosti stavby hradu Houska. Lidé se zde v okolí usazovali ale již v dávném pravěku. To dokazují nálezy pod skalními převisy. Šlo o období stěhování národů pak klanů jižanských sousedů Charvátů a Pšovanů (sv. Ludmila), Lužičtí Srbové (lužická architektura). 

Dokola obce na ostrožnách bylo šest velkých manských usedlostí a v údolích menší roubená stavení. Zlidověl na čas dokonce i název Siebenhügeldorf, něco jako Sedmihorky od okolních sedmero kopců, kterými byly Vrátenská hora, Kraví hora, Kružský kopec, Jestřábí vrch.... V obci jsou ve vytesaných skalních nikách pozůstatky sušáren na ovoce či chmel. Dochované jsou tři kříže, ohrazený hřbitov s márnicí, kostel a fara, sklepy a sušárny ve skalách. Obec byla uživení schopná. Trhy se pořádali v Doksech a v Dubé. Chmel (původní odrůda dubský zelenák) se sušil se na provětrávaných půdách větších manských usedlostí. Později se pěstovala řepa, která se musela samozřejmě krouhat. Pěstoval se i len a dodával se do přádelen v Doksech. Po třicetileté válce se evangelické obyvatelstvo promísilo, až převažovala v 19. stol. německá katolická národnost. Na náhrobcích místního hřbitova si můžeme povšimnout některých poněmčených slovanských příjmení. Kolem lesy borovicové, původní ale byly habro-dubové.

Český úřední název: Kruh; Německý úřední název: Kroh; Příšlušný obecní úřad: Doksy; Okres 1992: Doksy; Okres 1930: Dubá; Soudní okres 1930: Dubá; Farní úřad 1949: Kruh; Panství 1848: Doksy 

Statisticky: rok 1843-8....42 domů/296 obyvatel [okres Boleslavský, Doksy, panství Kristiána hrabě Valdstejn-Wartenberské];  1931....231 obyv.;  2001.....47obyv.

Dodnes najdeme v okolí příjmení vztahující se k osídlení tohoto místa, čili Krouzký/Krouský.

Volný tvar obce, ovšem se štítovým uspořádáním se světnicemi směrem do návsi, po obvodu s manskými hospodářskými usedlostmi typů franckých dvorců, se přičítá osídlení slovanskými předky. Některé obce v okolí byly úmyslně situovány na ostrožnách (Bezdědice, Dražejov, Víska). Do třicetileté války můžeme číst v dokumentech čistě slovanská jména, jako jsou např. Čelákovští, Tomkovští, Bartoš, Šafránek. Obec leží na nebo poblíž jedné z nejstarší doložené obchodní stezce ze Žitavy do Mělníka, kolem hradu Houska (dokladem může být obec Týn, kde se vybíralo mýto a dalo přenocovat v opevněném dvorci). Šlo o stezku jantarovou. Díky tvárnému pískovci z okolních lomů, se velmi rychle z celodřevěných roubenic staly domy pevnější a obranyschopnější -  nespalné kamenné. Roubené domy byly zejména u sedláků tzv. trojkomorové, se světnicí, černou kuchyní s dýmníky a chlévy na druhé straně. Stále se rozšiřovaly. Ty které mají přístavek na jedné straně s delší střechou přes přístavek se říká "na facku". Původně komín byl velký luxus a dokonce se z nich platila daň. Sedláci se na svých statcích živili prvně zejména pěstováním chmele (Dubský zeleňák), později řepou a lnem. V kraji převládá hnědozem modální, velmi jílovitá. Na vrcholu své slávy byla obec soběstačná s několika šenky, kolárnou, kovárnou, farou a školou u nově vystavěného kostela, řeznictvím a sušárnami ovoce. V obci byla obecní mlátička obilí. Pěstovalo se a vyváželo do Saska sušené ovoce, pěstovaní na vysokokmenných odrůdách, zejména třešně (Mšenská jánovka, Hradská červená a Žlutka) a švestky (Tiederle). Z návsi obce k novému kostelu na vrchu vedla křížová cesta. Pravděpodobně dřevěná. 

Kolem se lámal a snad i drtil čedičový kámen (Kraví vrch, Jestřábí vrch, Kružský kopec), těžilo dřevo a pískovcové kopáky (dle ceny, kolik se za ně platilo), tzv. štuky. Zaznamenány byly i ve středověku rybníky pod obcí v Kružském i Žďárském dolu a obecní rybníček na návsi pod skalou. K vesnici připadá ještě několik solitérních hospodářských usedlostí mimo intravilán obce (Grindl - dříve Chalupa, Kipa - dříve Kunstschen a Čihadla - Czihadel dnes pouze skalní obydlí, Na Fučíkovském). K obci příslušely původně i okolní menší sídla, jako například Vojetín - Wogetin nebo Kbelsko - Belska (či Pelska) s větrným mlýnem (MH), Pankrác - Pankratz a Nová Starost - Neusorge (dnes zlidověle Najzorka), Hony, Na kopečku, Jestřábí skála a část obce Ruschengraben, s prvním později objeveným vydatným zdrojem vody. Pro vodu se dříve za dob sucha muselo až do Kružského dolu či ke Strenickému potoku (Povodí Labe). To, než byly vykopány studny v centrální části obce u tzv. kalu. Každá chalupa měla vlastní kal na vodu pro dobytek. Nad Kruhem pod polem byla vybudována nádrž na vodu z přívalových dešťů.

Kruh byl postupně v držení mocných českých i zahraničních rodů, zejména podle majitelů hradů Housky a majestátného Bezdězu. Za třicetileté války, pak prastarým Doksům či augustiniánské církvi.

Mapy: Mapy v tomto odkazu

B.Kinský z r. 1930, průvodce Doksy-Bezděz-Máchovo jezero se dočteme na str. 57:

"...přes Kraví vršek (Kuhbergl - 388m cestu do Kruhu (Kroh 40 chal - 186 něm.ob. - 8 česk.ob.), bíločervená značka. Vesnička s kostelíkem na návrší, z něhož pěkný výhled, jest velmi stará. Původní kostel shořel ve 30-leté válce a dnešní postaven 1724. jest v něm uložen náhrobní kámen z r. 1644. Severně za vsí spatřujeme Jestřábí vrch (Habichberg - 393m) s lomem, v jehož čediči se četné krystaly amfibolu, augitu a biotitu nalezly. S neho také pěkný pohled na Housku, Nedovesku a Dražejov se skalními partiemi Dubského Švýcarska."

Původní kostelík v kruhu

První v pořadí, dříve tzv. patronátní kostel byl usazen na ostrožně na dnešním opevněném barokním hřbitově. Pod touto vrstvou se však skrývá renesance a gotika. První zprávy o vesnici se týkají fary, tím i potažmo tohoto kostelíka a původní fary poblíž. Pocházejí z r. 1352, kdy podle register papežský desátků platil zdejší plebán 24 gr. ročně (jednalo o průměrně movitou faru). Patroni kostela pocházeli z řad místních vladyků (poprvé r. 1361 Petr z Kruhu), a dokonce i z řad lipských měšťanů - Holmayr s manželkou Kateřinou (r. 1580). Po r. 1380 se patrony kostela stávají majitelé houseckého panství Berkové z Dubé. Kostelík snad byl zasvěcen Panně Marii a zvon jeho pak sv. Barboře. Pokud by tomu opravdu tak bylo, měl by kostelík rozměry tak 8x6m s půlkruhovým presbytářem s oltářem. Kněží vedli mše zády k věřícím směrem k ikoně, obrazu, relikvii nebo znaku křesťanství. Farníků bylo celkem 1408 (číslo zahrnovalo i okolní obce, které neměly kostel a příslušely k této farnosti). Schody pak musely být na západní stranu. Kostel byl ohrazen vysokou zdí.

První doklad příslušnosti Kruhu k houseckému hradu pochází z kupní smlouvy z r. 1432, kdy Berkové z Dubé prodávají panství Janu Smiřickému ze Smiřic. Při dalších prodejích v r. 1594 Damiánovi z Peycldorfu a 1615 Václavu Berkovi z Dubé se nedovídáme příliš mnoho podrobností. Mimo kostelního podacího práva je zmíněna ve vsi výsadní krčma (1615) a dluhy na dvou dvorech (Čelákovský a Tomkovský).

Konfiskát většiny panství ve zdejším regionu získal po bitvě na Bílé hoře prostřednictvím Adama mladšího z Valdštejna na přelomu let 1622/3 Albrecht z Valdštejna. Ten v roce 1627 daroval kostel s celou vesnicí nově založenému augustiniánskému klášteru na Bezdězi a poddaní odváděli kontribuce jak knížeti, tak kláštěru. Po odchodu těchto řeholníků do Bělé pod Bezdězem v r. 1633 (morová epidemie). Dále přechází vlastnictví Kruhu od Valštejnů r. 1636 na monserratské benediktiny pražského opatství Na Slovanech. 

1644 umírá hraběnka ze Spauru, ještě téhož roku její bratr, který Housecko zdědil. Z této doby je i náhrobek, který je nyní v novém kostele. Berní rula zachytila k r. 1656 v Kruhu dva sedláky a čtyři chalupníky, přičemž nejsou uvedeny žádné pohořelé nebo pusté grunty, což ale zvláštní. Zpustošeny vpádem Sasů byly všechny okolní obce a později i vpádem Švédů. 

Farnost spravovali benediktini od r. 1662 přímo z kláštera založeného na nedalekém Bezdězi, a to i po prodeji vlastního panství v r. 1679 dokskému velkostatku Kryštofova Ferdinanda z Haisensteina. Od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let je celá oblast spojena v jeden celek s rozsáhlými majetky Valdštejnů okolo Mnichova Hradiště. Arnošt Josef z Valdštejna koupil nejprve 1. 1. 1678 panství Bělá - Kuřívody, r. 1679 původně benediktinské panství Bezděz a r. 1680 celé panství Doksy. Valdštejnové celé dominium udrželi až do 20. století. Zajímavostí je, že Albrecht z Valdštějna na housecku asi pravděpodobně nikdy nebyl. (zde historie k zámku Doksy)

I v 17. a 18. století se většina zpráv o Kruhu týká kostela či souvisejících věcí. V r. 1724 byla postavena nová fara a nový kostel za nevyhovujíc starý kostel stojícího na současném hřbitově. Starý kostel sloužil bohoslužbám ještě do r. 1756 a zbořen byl patrně až r. 1778. 1739 učiněný nález zlomku zvonu u staré školy v Kruhu v Podbezdězí s čitelným nápisem "pana z Harrasowa slit jest" a vyobrazením P. Marie a sv. Barbory. To jen dokazuje, že Hrzánové měli tento kostelík patrně též jako svou hrobku. Kdo byl totiž blíže k bohu (uložení co nejblíže k oltáři), měl dosáhnout vykoupení v posmrtném životě.

Tereziánský katastr zachytil k r. 1756 v Kruhu již deset hospodářů. Nepřímo lze z farní pamětnice zjistit i údaje o počtu domů v obci. Z období faráře Václava Kupschiny (1725 - 1740) a k r. 1789 jsou zmíněni držitelé gruntů platících desátek ke kostelu a čísla popisná jejich domů (č. p. 4, 5, 14, 16, 20, 23). Jedná se v podstatě o výčet všech velkých usedlostí.

Hřbitov je dnes patrový a s jistotou nelze říci, kolik pater hrobů v sobě skrývá. Je jisté, že je zde pochován neznámý rytíř Hrzán z Harrasova (viz renesanční náhrobek na zdi márnice, Harasové dali ulít i zvon, jehož část se našla). Který, Hrzán tu však odpočívá zatím nevíme. Také je možné, že je zde pochován některý z ronovců a nebo jiný pán z Housky, či jejich ženy. Na House totiž pravděpodobně nebyl hřbitov. Dále se zde pohřbívalo z ostatních okolních obcí, kde též byly drobné manské usedlosti, čili střední bohatší vrstva. Kostelík nemohl být velký, a byl zejména roubený. Zničen byl s obcí při přesunu švédských vojsk za rekatolizační třicetileté války. Kostel nabylo možné obnovit a byl stržen a nahrazen novým vč. fary o 100m dále po vrstevnici. Do tohoto nového kostela je přenesen náhrobní kámen z r. 1644 a oltář Panny Marie.

Hřbitovní centrální kříž nahrazující kostelík pochází z první čtvrtiny 19.století. Provedení je v klasicistním slohu. Je velmi precizně tvarovaný a v okolí nemá obdoby (opravil 2019 spolek Pšovka za pomocí grantu a veřejné sbírky). Márnice je též obnovena 2020 za pomocí grantu a veřejné sbírky.

Nyní existuje postupná snaha jednoduše zprovoznit kostel k účelům kultury v obci. Kostel Sv. Vojtěcha je odvodněn (díky městu Doksy) a spolek se bude snažit opravit některé prvky interiéru.

Centrální oltář sv. Vojtěcha se může nyní zrestaurovat. Nedochází již k vlhnutí dřeva.

Některé původní interiérové vybavení se nachází v Doksech na faře nebo v kostele.

Římskokatolická farnost Kruh

Někteří faráři: pan František Lang (Dlouhý)

Odkazy na kostely stejné stavební dílny a slohu (valdštejnská architektura) v okolí:

Sudoměř  https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Narozen%C3%AD_Panny_Marie_(Sudom%C4%9B%C5%99)

Deštná https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava_(De%C5%A1tn%C3%A1)

Tuhaň https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Havla_(Tuha%C5%88)

Poslední zastavení směr Vojetín

Tento velmi zdobný křížek stojí na bývalém rozcestí, tzv. poslední zastavení směr z obce Vojetín (farnost Kruh). Původně měl tento barokní kříž litinový kříž s Kristem (uražen a ukraden v devadesátých letech) a plechovou tabulku s německým textem. Křížek byl i neodborně restaurován. Nyní díky péči okrašlovacího spolku Kokořínska - Pšovka, byl velmi citlivě a odborně opraven a zasvěcen nově sv. Máří Magdaleně. Poslední zastavení znamenalo poslední pomodlení se k Bohu před bohoslužbou v kostele. U těchto křížků se také dávají květiny k žehná se dobré úrodě. Jsou to orientační body a jsou vedeny ve všech vojenských mapováních. Patří do naší kulturní krajiny a zaslouží si naší péči.

Neví se tedy přesně, kdo byl donátorem kříže, ale lze dovodit, že to musel být nějaký farník např. velkostatkář z obce Vojetín.

Zaniklou přespolní cestu směr Vojetín se nyní snažíme zase obnovit zpět.

https://www.psovka.cz/cz/realizace/krizky-a-skalni-vyklenky/barokni-kriz-v-obci-kruh

Další křížky v obci, které se nedochovaly:

a) Kříž na rozcestí směrem z Housky do Kruhu, než se začne padat po silnici dolů z kopce, stával vyšší dřevěný kříž s plechovým Kristem.

b) Křížek u polní cesty na louce za stavením č. p. 31, který se sbíhá do úvozu a končí u požární vodní nádrže. Cesta je již spíše zaniklá.

c) Křížová cesta od stavení č. p. 45 ke kostelu sv. Vojtěcha. Stávala podél místní komunikace ve strání a byla zakončena velmi dominantním schodištěm tesaným přímo do skalního bloku pod hlavním průčelím kostela. Křížová cesta byla pravděpodobně dřevěná, nezachovala se.

Římskokatolická farnost Kruh dle Wikipedie:

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_farnost_Kruh 

Obecní škola (již neexistující budova)

Budova školy se nacházela tradičně vedle kostela (původně vyučoval děti tzv. katecheta, až později po reformě školství učitel). 

Prvním učitelem, o němž je v pramenech zmínka, byl Jiří Mosig, který od roku 1698 působil v Kruhu jako učitel a kostelník po dobu 54 let. Učitelování a kostelničení pak přecházelo v jeho rodině z otce na syna (tento rod se usadil na Nové Starosti). V roce 1815 přišel do Kruhu zbrusu nový učitel Václav Štolla, který byl také výborným varhaníkem. Působil zde až do své smrti v roce 1868. 

Starou a nevyhovující budovu školy v roce 1793 koupil Andrea Pankrác a za pomoci Valdštejnovy (Ernest von Vedstein) nadace pro chudé postavil 1882 novou školu na místě staré dřevěné. Bernau ji popisuje v roce 1888 takto:

"Je to malá nízká dřevěná budova" (s. 229). Tato školní budova zbourána a na jejím místě postavena nová budova. V roce 1882 měla škola dvě třídy, učili 2 učitelé, zapsáno bylo 88 dětí. Školní knihovna měla 90 sv.

Nová byla vystavěna na obdélníkovém půdorysu v neorenesančním slohu (viditělný tympanon nad centrální osou), tak jak tomu dávaly tehdejší předpisy řád. Tento sloh měl podpořit účel budovy a reprezentovat obec. Učitel se svou rodinou též bydlel než se vzmohl v této škole.

Dnes již bohužel budova a příslušenství (kolna a chlívek) nestojí.

info: Výraznou změnou bylo přijetí Všeobecného školního řádu v roce 1774 za vlády Marie Terezie, který zavedl docházku do škol, povinná ale tehdy ještě nebyla. Situace se změnila až před 150 lety, 14. května 1869, kdy byl přijat školský zákon, který povinnou školní docházku definitivně zavedl. 

V menších městech a vesnicích měly být zřizovány jednotřídní či dvoutřídní školy triviální (podle tří základních předmětů, takzvaného trivia: čtení, psaní a počítání). 

Neorenesance nekopírovala italskou renesanci 16. století, nýbrž současně uplatňovala prvky převzaté z řecké a římské antiky, dle nichž se mělo "správně dekorovati". Zpravidla se uplatňovala v eklektickém způsobu kombinací prvků a detailů z nejrůznějších slohů a právě průčelí stavby bylo jedním z nejdůležitějších částí budovy a dle dobových názorů mělo vyjadřovat charakter a účel stavby. Neboť jak píše Saturnin Ondřej Heller ve svém článku z roku 1883: "účelem průčelí jest pak důstojná a přiměřená representace stavebního účelu navenek." Reprezentace gymnázia, jako důležité městské stavby, nejen pro občany daného města, byla velmi podstatná, neboť školní budova měla být symbolem budoucnosti obce. 

Fara (nově zrekonstruovaná)

První zmínka související s farností v Kruhu však pochází až z roku 1352.

Ze 14. století jsou také první písemné doklady o existenci šlechtického dvorce. Osídlení lokality je proto nutné zařadit nejpozději do vrcholného středověku.

Kruh měl jako farní patronátní ves určité privilegované postavení. Za husitských válek až do třicetileté války byl Kruh střediskem nekatolíků.

1671 - měla farnost podbezdězská pouze 524 duší 

V roce 1725 byla obnovena fara. Pravděpodobně byla obnovena po požáru po útoku švédských nebo saských vojsk, které prošly tímto regionem. Kruh byl velmi poškozen, původní kostelík na hřbitově nebyl ušetřen. Snad byla tehdy i nově vystavěna, ovšem na původním místě starší fary.

Do jejího pole působnosti patřily vsi Kruh, Vojetín, Žďár, Týn, samoty Na Fučíkovském a Nová Starost, ale i Libovice. První faráře na obnovené faře byl Augustin Štroblach. Dříve katecheté (místní faráři) vyučovali ve škole po zavedení povinnosti školní docházky, což se ale později zrušilo.

1721 - osazena nově fara farářem a celá farnost měla již 1722 duší

V jádru vrcholně barokní převážně roubená fara z roku 1725 upravovaná v 1. pol. 19. stol. Stávající obednění (bedněný plášť je výsledkem dozateplení během II. světové války. Ještě dříve ztratila fara roubení po celém obvodu. Část pravděpodovně uhnila a byla dozděna.

K faře náleží i tzv. zařízení, kterými jsou chlévy, maštale a kolna umístěné na dvoře fary (silně destruovány). Fara byla chráněna dokola kamennou zdí s bránami.

Od roku 1850 je Kruh součástí politického okresu Dubá, 1938 landrátu Česká Lípa, v letech 1939-1945 landrátu Dubá, 1945-1949 soudní okres Dubá, 1949-1960 okres Doksy.

1960 - 2000 okres Česká Lípa, kraj Severočeský, 2001 Liberecký kraj.

Třicetiletá válka a důsledná rekatolizace se přičinily o značné vylidnění Čech. Tomuto osudu se nevyhnul ani Kruh. K roku 1656 se uvádí pouze 6 selských a chalupnických usedlostí, v roce 1787 je doloženo již 27 domů, jedná se především o chalupnickou a domkářskou zástavbu v údolních a okrajových částech sídla, která doplňuje straší usedlostní zástavbu. Značný nárůst počtu domů proběhl od konce 18. století v první třetině 19. století což bylo spojeno s rozvojem zemědělství. Tím se značně rozšířila základna katolických věřících.

V letech 1833 - 1921 měl Kruh už 42 domů. V letech 1918-1938 žilo v Kruhu a Vojetíně okolo 250 obyvatel. (1930 - Kruh: 181 obyvatel, Vojetín: 76). Na konci roku 1945 žilo v Kruhu 130 Čechů a 52 Němců.

Hřbitov a centrální hřbitovní kříž

(opraveno oboje 2019-2020, zásluhou přispěním občanů, nadací a  několika dobrovolníků ze dvou spolků)

Hřbitov se utvářel společně s původní osadou. Představuje ojedinělý typ opevněného hřbitůvku na vršku v původní lokaci. Patrně vrstvený hřbitov ovšem postrádá původní kostelík, který shořel za drancování v třicetileté válce. (Kostely pro své bohatství shromážděné uvnitř, potřebovaly být zvenčí chráněné). 

Hřbitov má 110 hrobových míst, převážná část je s pozůstatky předválečného obyvatelstva. Je třeba jej ale chránit jako historický celek a tak o něj i pečovat.

Vznik kříže v Kruhu lze na základě popsaných skutečností, v návaznosti na řešení kamenného podstavce a s přihlédnutím k počátkům užívání litiny pro výrobu křížů orientačně datovat nejspíše do druhé či třetí dekády 19. století. Jedná se tedy o období, kdy odlévání křížů bylo pravděpodobně dosud záležitostí pouze zakázkové nebo nejvýše malosériové výroby. Lze tedy uvažovat o tom, že kříž v Kruhu může být dnes naprostým unikátem ať už z důvodu jeho originální výroby pro vcelku prestižní užití jakožto hlavního hřbitovního kříže, nebo proto, že se další odlitky z malé série nedochovaly do dnešní doby.

Na hřbitově v obci Kruh na straně opačné od vstupních vrat, přibližně v ose pohřebiště před márnicí, stojí na vysokém kamenném podstavci litinový kříž, který má funkci hlavního hřbitovního kříže. Podstavec pilířového typu zbudovaný na čtvercovém půdorysu je klasicky trojdělený, a to na hlavici, dřík a patku. Patka přibližně krychlového tvaru má stěny členěné obdélnými zrcadly, která jsou z větší části vyplněna reliéfní obdélnou plochou s čtvrtkruhově vykrojenými rohy. Na čelní straně by v tomto poli bylo možno očekávat dataci, avšak i tato plocha je bohužel jen dohladka opracovaná. Na spodní straně se patka odsazeným okosením rozšiřuje v základovou desku, která je na všech čtyřech stranách lemována předsazeným kamenným stupněm, jenž jen mírně vystupuje nad úroveň okolního terénu. Shora je patka okosená, čímž je její šířka převedena do menšího rozměru dříku. Čelní strana dříku je shora a ze stran lemovaná stuhou, která na jeho spodku zabíhá do bočních stran dvojice štíhlých vysokých reliéfních trojúhelníků, jakýchsi schematizovaných obelisků. Dřík je přibližně z poloviny své výšky vyplněn nikou s půleliptickým půdorysem, završenou konchou, která je strukturována do podoby lastury. Shora je nika lemovaná reliéfní drapérií (baldachýnem), pod jejímž středovým uzlem visí střapec. V mělce vpadlém poli pod dnem niky, lemovaném obelisky, se nachází reliéfní dekor složený ze zaoblených a esovitě zprohýbaných linií. Řešení bočních stěn dříku je obdobné, ale zjednodušené. Konchy nik jsou hladké, chybí baldachýny nad jejich záklenky a ve vpadlém poli pod jejich dnem je místo ozdobných reliéfů jen mírně vyvýšená obdélná plocha s čtvrtkruhově vykrojenými rohy.

Spodní profil hlavice tvoří podbrádka z obou stran ohraničená dvojicí pásků, na niž shora navazuje podvalek zdobený vejcovcem a doplněný shora dalším páskem, který jej odděluje od ještě více vyložené krycí desky. Ta je shora velmi mírně spádovaná do všech čtyřech stran a nasedá na ni oproti rozměrům abaku výrazně zúžený kamenný nástavec, do něhož je teprve osazen litinový kříž. Po stránce skladby profilací se jedná o desku, na niž navazuje nízký obloun a vysoký úsek ve tvaru převodky. Nástavce na hlavicích podstavců představují jedno z regionálně specifických severočeských řešení, přičemž v této podobě štíhlých převýšených tvarů se obvykle vyskytují na památkách rámcově pocházejících z první poloviny 19. století. Celý podstavec byl vychýlený ze svislé osy s převažujícím náklonem směrem dozadu, k márnici. Celý kříž byl vyzvednut nad terén a obnovila se tím klekátka okolní základové kameny. Bohužel se nedochovala kamenická signace,

Na původně kolorovaném kamenném podstavci se dochoval originální litinový kříž, ovšem byl již značně zasažený dopady dlouhodobě ignorované základní údržby, spočívající alespoň ve včasné periodické obnově ochranného nátěru. Kříž i všechny jeho dochované demontovatelné součásti byly celoplošně zasaženy do hloubky postupující korozí jamkovitého charakteru, která již setřela nejjemnější detaily původní modelace, což se nejvíce projevuje na těle Krista. Zbytky podrezlé černé barvy se dochovaly především na zadní straně kříže a zadní vzpěře a působí dojmem, že byly naneseny na již zkorodovaný povrch. V nejhlubších prohlubních dekoru na lícní straně jsou místy patrné zesvětlalé zbytky oranžové barvy, které lze prakticky s jistotou prohlásit za pozůstatky základového antikorozního suříkového nátěru. Lokálně se na povrchu kříže vyskytují i zelené povlaky, tvořené nárosty sinic a zelených řas. 

Význam přední strany kamenického ztvárnění na pískovcovém dříku. Jde zde o církevní symboliku. Na ose je výklenek tvořený mušlí - lasturou hřebenatky (kterou si vybral sv. Jakub a je symbolem poutníků a i nově symbol hojnosti). Zde je nutné se pozastavit nad tím, jestli se původní kostel nejmenoval sv. Jakub. Pole uvnitř výklenku bylo vymalováno většinou nebeskou modří se zlatými hvězdami. Zavěšený baldachýn nad výklenkem s jedním střapcem symbolizuje stav místní hodnosti. Jde o kněžskou heraldiku, to znamená že ve vsi bydlel kněz a šlo o farní kostel. Tím byla obec spádová pro ostatní obce včetně pohřebiště. Pod výklenkem snad symbol váhy a pod váhou pravděpodobně kněžský klobouk, ten měl sv. Jakub také na jeho cestách. Jehlany by snad mohly vyjadřovat strasti a těžkosti na životních cestách nebo jako symbol energie (pyramida). Na hlavici se nachází již zmíněné vejcovce. Vychází z vejce a bývá kryptováno církevní symbolikou pokoje nebo hrobu, což je pro toto místo více než podstatné. V křesťanství je vejce symbolem vzkříšení Krista, jenž z hrob vstal jako kuře ze skořápky... 

Kůl i břevno kříže tvoří plný profil ploše obdélného průřezu, na lícní straně lemovaný úzkou plochou lištou. Ta vymezuje široké střední pole zdobené mělkým rýhováním, vedeným vždy kolmo na dlouhou osu kůlu či břevna. Konce ramen kříže jsou rozšířené do tvaru čtverce se čtvrtkruhově vykrojenými rohy, přičemž každý ze čtverců je z větší míry vyplněn stylizovaným květem se šesti korunními plátky. Velmi pravděpodobně se má jednat o květ růže jakožto jeden z mariánských symbolů, avšak z botanického hlediska jde o omyl, neboť růže má korunních plátků pouze pět a zcela výjimečně čtyři.

Patku kříže vytváří spodní část kůlu, symetricky doplněná na obou stranách krátkou esovitě prohnutou rozvilinou a zdola ohraničená profilovanou lištou. Ta kryje čep kříže, jenž slouží k ukotvení odlitku do kamenného podstavce. Lišta obíhá všechny čtyři strany kříže a skládá se z desky obdélného půdorysu, na niž s malým pravoúhlým ustoupením nasedá velmi nízká převodka. Na esovitě prohnutých rozvilinách je dobře čitelný jejich základní konstrukční motiv postupně ze sebe vyrůstajících bohatě členěných listů, nahoře i dole převázaných úzkými prstenci a na obou koncích stočených do nevelké voluty. Rozviliny se ke kůlu kříže nahoře přimykají úsekem pod horním prstencem a dole koncovou volutou, přičemž zároveň krátce dosedají na horní plochu spodní lišty patky. Dekor přední strany kůlu kříže tvoří téměř v celé výšce patečního úseku list, který se členěním blíží listu lichozpeřenému, složenému z ne zcela stejných kopinatých lístků. Horní lichý lístek se stáčí a alespoň v náznaku vystupuje před rovinu lícní stěny kříže.

Barokní márnice v sobě ukrývá pozůstatky původního kostelíka v podobě zdiva a zabudovaných dvou renesančních náhrobků. Mužský (rytíř Hrzán z Harasova - pán na Housce) a ženský s erbem lilie (pravděpodobně choť). Při opravě 2020 se udělala cihlová podlaha, historizující bobrová střecha a uzavřelo se boční okno novou okenicí.

Jaký Hrzán tu ale vlastně odpočívá? Podle částečně dochovaného nápisu kolem dokola figurálního náhrobníku "Letha panie...na den sw.Martina umrzel gest urozeny Pan...Hrzan z Harasowa...gest w nanegi blahoslaweneho wzkriseni", jde o jediného známého Hrzána pohřbeného v Kruhu. Podle brnění jde již o rytíře, to znamená, že rod byl již v rytířském stavu. Starší ze synů Tobiáše Hrzána Václav, přebral majetky ještě za života otce, měl dva syny. Václav měl ještě bratra Jiřího. Píše se rok 1582, když Václav umírá. Je však pohřben v k. sv. Havla v Mladé Boleslavi. Může to být tedy Václav ml. nebo jeho syn Adam (ten spíše ne), či Jiří s přídomkem na Vidimi. Náhrobek je do červena. To ale svědčí o vysokém žáru a jde o chemický proces zabarvení pískovce ohořením, za časů drancování vsi Kroo. Tesaný nápis je humanistická kapitála psaná česky.

Druhým náhrobním kamenem, rozlomeným a s nedochovaným textem je pravděpodobně se symbolikou "lilie". Tedy čistoty a mravnosti. To se dávalo urozeným ženám. 

Připomeňme, že v té době byla tato šlechta podobojí, tedy měli blízko k Jednotě bratrské (všeob. evangelíci a později protestanti, vznikla jako následek zmařené husitské revoluce). Hrzánové drželi housku 1502-1594.

Třetím náhrobním kamenem, je náhrobní kámen umístěným pod bývalým pravým oltářem zasvěceným Paně Marii. Nese latinský nápis "O. Benefactoribus nostro(i). Anno Domini 1644". Byl přenesen z původního kostela. 2019 praskl při rekonstukci interiéru a byl opraven. Snad byl donátorem někdo z rodu hrabat ze Spauru, kteří vlastnili Housku v těchto letech a toho roku oba sourozenci zemřeli.

výtažek z obnovy kříže v bulletinu MÁME VYBRÁNO (klkněte)

Dalším Křížem, který má spojitost s Kruhem je tzv. Český kříž na Housce. 

"Český kříž (renovace 2012 Pšovkou - Okrašlovacím spolkem Kokořínska)

Kříž Český s datací 1868 stojí při významné panevropské turistické dálnici E 10, jejíž součástí je také Máchova stezka.

Datace je z roku 1868 za hrabat z Kouniců vládnoucím toho času houseckému zboží. 

HISTORIE KŘÍŽKU:

Kříž Český s datací 1868 byl postaven Franzem a Elizabeth Luňákovými z Housky číslo 13 jak je uvedeno ve spodní části podstavce. Pravděpodobný text:

Am fromm Sinn errichtet von Franz u. Elizabeth Luniak Hauska No.13

Za zbožným účelem (Ze zbožnosti) postaven od Františka a Elišky Luňákových Houska č.p.13

Franz Luniak se narodil 19.11.1827 jako syn domkáře v Housce č.p. 13, Franze Luniaka a Magdaleny, dcery Josefa Seligera, který byl domkářem v Housce č. p.13 aza manželku měl Elisabeth Seligerovou z Housky č. p. 13., jeho dědečkem byl Franz Luniak domkář z Housky č.p. 57, který měl za manželku Magdalenu Bruchovou (Bruchin) z Blatců č. p. 13.

Franz Luniak (*1827) si vzal dne 18.2.1851 za ženu Elisabeth Liebschin narozenou 23.5.1829 v Housce č.p. 5, která byla dcerou velkodomkáře Josefa Liebsche a jeho tehdy již zemřelé manželky Anny Habichové z Kruhu č. p. 7 . Dědeček z otcovy strany byl Ignatz Liebsche, výminkář v Housce č. p. 5 s manželkou Elisabeth, rozenou Reimerovou z Housky č. p. 23. Dědeček z matčiny strany byl domkář Franz Habich z Kruhu č. p. 7 s manželkou Elisabeth, rozenou Kirpalovou z Kruhu č. p. 8.

gh"